Fair trade – humanistická hloupost nebo komerční svinstvo?

Dle proklamací vypadá Fair trade jako dojemná péče o chudé a slabé ze třetího světa. Pod líbivými proklamacemi se však zase jednou skrývá kombinace humanistické hlouposti kombinované se špinavým konkurenčním bojem.

Kdo by nevěděl o co jde, definice z wikipedie:

„Fair trade ( česky též spravedlivý obchod či férový obchod) je organizované sociální hnutí a tržní přístup, který usiluje o pomoc producentům v zemích třetího světa propagaci udržitelnosti. Hnutí prosazuje platbu „spravedlivých cen“ za produkty, stejně jako dodržování sociálních a environmentálních standardů při produkci široké škály komodit.“ České stránky nevládní organizace naleznete zde.

Ve skutečnosti jde o další z důkazů, že cesty do pekla jsou dlážděny dobrými lidskými úmysly stejně jako to, že některým není pro likvidaci konkurence nic dost špinavé.

Z vyprávění vím, že jeden můj pradědeček pásl od čtyřech let husy, od devíti krávy. To byla tehdy samozřejmě práce, kdyby to snad někomu nebylo jasné. Pracovní podmínky vypadaly například tak, že na podzim si kluci zahřívali nohy v kravských lejnech – byla už docela zima a boty tehdy běžně nenosily i děti z bohatších rodin než byla ta mého pradědečka. Překvapivě se tehdy nenašli žádní humanističtí krasoduchové, kteří by vyhlašovali bojkot mléka, mléčných výrobků či husího masa s té vesnice. Ono vzhledem k tomu, že poměry v té vesnici se nijak zvlášť nelišily od vesnic jiných, by tehdy nejspíš umřeli hlady. Ani veganství by to nevyřešilo vzhledem k tomu, že děti pracovaly i na polích.

V mnohých zemích Afriky či Asie, možná i Jižní Ameriky přitom ekonomická a životní úroveň nedosahuje ani té, která byl v Čechách v druhé polovině 19. století. Připomeňme třeba, že základní školy zdarma zde byly již od Marie Terezie. To je přitom něco, co v mnoha zemích třetího světa není ani dnes.

Konkrétněji to vím z Ugandy. Jde o zemi, ve které se v 80. a 90. letech strašlivě rozšířila AIDS. Díky christianizaci a následnému drastickému zlepšení mravnosti, potažmo poklesu promiskuity, se sice další šíření omezilo, nicméně AIDS je jak známo nemoc, na kterou se umírá třeba až po patnácti letech a děti také hned nevyrostou, takže je tam dodnes dost sirotků. Státní sociální péče veškerá žádná. Jediné bezplatné školy jsou provozovány některými církvemi. Církve ovšem taky nejsou až tak bohaté, takže kapacity jsou velmi omezené. Státní školy, ani základní, bezplatné nejsou a mnoho chudších rodin na ně nemá, natož sirotci.

Tudíž představa evropských či amerických dobře napapaných humanistů, že totiž zákazem dětské práce ukončíte vykořisťování nebohých dětí a umožníte jim chodit do školy, se – jako u těchto lidí skoro vždycky – žalostně míjí s realitou. Pokud si sirotci nebudou moci vydělat, budou v lepším případě více strádat, v horším zemřou hlady.

Podobně dopadne další cíl fértrejďáků – zajištění sociálních standardů alias „důstojných mezd“ . Nízké mzdy je to hlavní, co málo vyspělým státům zajišťuje konkurenční výhodu. Pokud by se jim pomocí fair trade podařilo nařídit vyšší mzdy, jejich výrobky zdraží a jejich dovoz do vyspělých zemí se přestane vyplácet. Tudíž většina z dnes méně placených pracovníků přijde o práci, potažmo i o to málo, co dnes mají. Mimochodem, podobnost s politikou evropských socialistů, kteří chtějí snižovat nezaměstnanost zvyšováním minimální mzdy ač každý, kdo se jen trochu vyzná v politické ekonomii musí vědět, že efekt bude přesně opačný, není vůbec náhodná, ale to jsem odbočil.

Stejně dopadne i zvyšování ekologických standardů. K těm standardům, které má dnes Evropa, se dopracovávala staletí. Ještě v 50.letech minulého století se třeba v Londýně často nedalo skoro dýchat a to již měla Anglie ekonomickou úroveň, o které se lidem v rozvojových státech ani nesní. Nemluvě o tom, že některé standardy jsou i pro dnešní Evropu ekonomicky sebevražedné – viz například opatření proti tzv. globálnímu oteplování, díky kterému má dnes Evropa mnohem dražší energii než zámořské konkurence, což může pohřbít velkou část evropského průmyslu. Pokud se alespoň část z těchto úžasných standardů podaří vnutit rozvojovým zemím, může to znamenat konec jejich rozvoje. A jak znám evropské zelené, kteří budou mít mezi fértrejďáky určitě významné slovo, tak ti jsou schopni jim chtít vnucovat i zákaz žárovek.

Až dosud jsem uvažoval jen s humanistickou nevědomostí a naivitou, případně s ideologickou pomateností. Je ovšem klidně možné, že za „spravedlivým obchodem“ je skutečně i ten „tržní přístup“ neboli ti, kteří výše uvedené velmi dobře vědí. Zároveň taky vědí, že mnohé rozvojové země se skutečně rozvíjejí (tuším, že Uganda roste asi o 4%, Nigérie o 8%, Etiopie o 6,5%...) a představují pro zhýčkané a čím dál tím víc socialistické Evropany i Američany čím dál tím větší konkurenci. Tak je prostě napadlo, jak tu konkurenci přitlumit zahráním na city zákazníků a ještě přitom vypadat jako dobráci. Ono když to napadlo mě, je velmi pravděpodobné, že to napadlo i ty, kteří na tom mohou vydělat a nevadí jim, že tento způsob boje s konkurencí je vyloženě svinstvo.

Ukončím biblickým citátem:

A není divu, vždyť sám satan se vydává za anděla světla! Není tedy nic zvláštního, když se i jeho služebníci vydávají za služebníky spravedlnosti. (2.Korintským 11,14-15)

Vzpomeňte si na něj, až vás bude někdo vyzývat, abyste kupovali pouze "férové" výrobky.