Co mají společného vraždy a státní úředníci?

2) Která společnost jako první v dějinách zažila stálý technologický pokrok?   3) Jak spolu tyto otázky souvisejí?

Odpověď na první otázku zní: Počet obého se v českých zemích od dob Rakouska-Uherska zmnohonásobil.

(Poznámka na okraj: původně jsem měl připraveno, že obojí se zdesetinásobilo, jak jsem to někde četl  před pár lety, nicméně jak jsem teď hledal, tak vražd teď malinko ubylo, takže je to „pouze“ devítinásobek počtu z let těsně před první světovou válkou; úředníků určitě neubylo, ale teď to nemohu nikde najít. Proto zůstanu u toho mnohonásobku, i když není tak efektivní ).

 Odpověď na otázku druhou:  evropská křesťanská společnost ve středověku.

Odpověď na třetí viz zbytek článku.

O tom  technologickém pokroku  píše pěkně Paul  Johnson- žel již jsem zapomněl ve které knize, mám dojem, že v Civilizaci starého Egypta- pohanské civilizace často existovaly staletí či tisíciletí aniž by se technologie hnuly – ve starém Egyptě dokonce za Nové říše měly horší technologie než za Staré (tj. cca o 3000 let dříve) – nic nového se nezavedlo a některé postupy byly zapomenuty.

Pro toho, kdo ještě nedohlédl za hranice dnes tradovaného mýtu o hrozně ošklivém středověku, to bude překvapivé, ale ve většině Evropě 11. a  12. století již žilo více lidí než tam žilo v době Říše římské a to včetně těch částí, které k Ř.ř. kdysi patřily (Pro dokreslení ještě dodám, že skutečný pád starověké středomořské civilizace nenastal ve století pátém, jak se všeobecně soudí, nýbrž sedmém až osmém jak jsem o tom psal zde ­*)). Protože tehdy se lidé množily úměrně množství jídla, znamená to, že tento nárůst byl důsledkem pokroku v používaných technologiích, především zemědělských (např. koňský potah, různý od volského, lepší pluh..). Posléze přišla další a další vylepšení, vzestup životní úrovně, výpravy do celého světa...

Adjektivum používaných je přitom velmi důležité, protože nejde o to, kdo má chytřejší hlavu, nýbrž jaká společnost je schopna nové technologie efektivně využít. V tomhle je snad nejilustrativnější trio vynálezů střelné zbraně, kompas a papír. Všechny vynalezeny v Číně, této byly téměř k ničemu. Střelné zbraně byly zakázány císařem ve 12.století,  protože se pod ním vládnoucí mandaríni báli, že by vojevůdci mohli mít větší vliv než oni, zámořské plavby rovněž po slibném začátku zakázány, patrně z obdobné obavy mandarínů z mořeplavců. Jak to bylo s  papírem přesně nevím, ale veliký rozvoj vzdělanosti se také nekonal. Mandaríni – de facto humanitně intelektuální  konfuciánská kleptokracie - se tak báli jakékoliv změny, která by mohla nabourat jejich dobře zavedený korupční systém, že jakékoliv podstatnější změny zatrhli v zárodku – mimochodem, poslední změna ve zkušebních otázkách, podle které se vybírali noví adepti na tyto úředníky až do 20. století, se dělala ve století třináctém.

Ono je třeba dějiny vůbec třeba studovat ze správných zdrojů, z těch dnešními multikulťáky zdeformovaných toho moc nepochopíte. Malý příklad: Mám doma knihu Dobytí Mexika od W.H.Prescotta, kde se můžete dočíst mj., že Aztékové obětovali svému bohu Krvežroutovi ročně 30-50 tisíc lidí, obvykle  vytržením srdce z těla  zaživa, že se i na císařských hostinách jedlo lidské maso a podobně – a to z celkového vyznění je vidět, že autorovi je ta kultura celkem sympatická, naopak tam vyčítá Španělům,  že ničili jejich  plátýnka z obrázkovým písmem apod., přitom vzhledem k tomu, že ta plátýnka psali jejich kněží a tudíž asi obsahovali hlavně „posvátné“ návody na ty hromadné vraždy, tak bych je pálil taky, zvláště v situaci, kdy španělská moc zdaleka nebyla pevně ukotvená a návrat těchto kněží k moci tudíž nešlo vyloučit. V moderní knize Dějiny Mexika z cyklu Dějiny národů nebylo o tomhle ani slovo,  ale jenom jak ti zlí Španělé nutili ty hodné Indiány k těžké práci, takže z ní umírali. (Ve skutečnosti umírali na epidemie, které tam vypukly.)

Pokud ovšem poznáte, jak se ty dějiny děly doopravdy,  zjistíte, že pohanské civilizace v zásadě znali dva stabilnější módy:

1)      anarchie, kdy jednotlivé národy, kmeny, rody a občas i větší rodiny se prakticky neustále napadaly, přepadaly, vyháněly, zabíjely či olupovaly o vše včetně žen

2)      tyranie – stav, kdy jedna ze skupin získala trvaleji  vrch, tvrdou rukou zavedla nějaký řád, který pak vnutila skupinám ostatním a buď je úplně zotročila či alespoň zastrašila natolik, že se už bály se i vzájemně přepadat.

Ano, anarchie anebo tyranie – či chcete-li moderněji totalita – takové byly dlouhodobě pohanské volby. Dlužno říci, že totalita byla obvykle o něco efektivnější než anarchie, proto vznikaly i větší říše, nicméně k velkému rozvoji tržního hospodářství  pochopitelně také nevedla.

K rozvoji tržního hospodářství, potažmo k zavádění nových technologií, je totiž potřeba v prvé řadě aby se to vůbec smělo. To vůbec není samozřejmé, v mnoha pohanských náboženstvích byly technologie součástí kultovních předpisů, což obvykle znamenalo, že za jejich změnu byl trest smrti. Za druhé je pak třeba, aby na tom měli ti, co se jich to týká, zájem, to znamená, aby věděli, že jim významná část z lepších výsledků jejich práce zůstane. Vymýšlet lepší technologie, abych pak byl o výsledky obrán, ať už otrokářem, výběrčím daní nebo lupičem, to se chce málokomu. O možnosti, že vám vaši výrobnu někdo podpálí nebo znárodní, či zaměstnance odvleče do otroctví nebo chutně upraví na ohni, ani nehovořím.

Pro technologický i ekonomický rozvoj tak potřebujete jak svobodu (pozor, nemusí jít o svobodu fetovat či veřejně předvádět hrdost na sprosťárny), tak řád (přičemž tento vůbec nemusí zahrnovat povinné srovnávání platů dle pohlaví, rasy, sexuální „orientace“ apod.).

A jak teoreticky, tak z historické zkušenosti lze doložit, že pouze vláda Boží v lidských srdcích způsobuje, že lidé mohou mít dlouhodobě vysokou míru svobody, aniž by ji zneužili ke zlu. (Tedy aby ji příliš moc nezneužili. Na této straně nebe je přece jen třeba zůstat realistou.) Proto to byla křesťanská společnost středověku, kde bylo postupně zrušeno otroctví v rámci vlastního druhu. K otroctví, a to pouze černochů, se sice běloši vrátili v novověku, nicméně převzali je od muslimů a nakonec i to zrušili. To žádná jiná společnost ze své vůle neudělala.

A naopak proces dechristianizace Evropy, probíhající zhruba od 18.století, od začátku století 20. však nabírající obrátky, kdy v rámci tzv. osvícenectví se Evropa propadá do hlubší a hlubší duchovní temnoty, má logicky dlouhodobé účinky opačné.

Položky,  které jsem vybral do první otázky, tam nejsou náhodně:

Vražda je maximálním porušením mravnosti a řádu.

Státní úředník je typickým reprezentantem státní kontroly nad občanem.

Lze to samozřejmě sledovat i na o něco jemnějších věcech, třeba na stranu jednu  i v největších evropských metropolích přibývá no-go zón, obývaných hlavně muslimskými přistěhovalci, kam se již neodváží ani policie natož městská doprava,  na straně druhé za vás úředníci rozhodují, čím si budete doma svítit či jaký příkon smí mít váš vysavač.

Na jednu stranu platíte čím dám tím větší daně -před 1.světovou válkou u nás progresivní daňová sazba končila na 4% (slovy čtyřech) plus žádné daně zdravotní a sociální alias pojištění - , na straně druhé si musíte kupovat čím dál tím důmyslnější zabezpečovací zařízení do domu i do auta, aby vás nikdo nevyloupil.

A časem budete mít nesvobodu i zločin tak říkajíc dva v jednom, to až vám úředníci, co si je platíte ze svých daní, budou po vzoru západních zemí (co už jsem četl, tak minimálně Skandinávie,  Velká Británie a Německo) krást za bílého dne vaše vlastní děti, protože je nevychováváte dle jejich úředních představ či si jim dokonce odvážíte dát na zadek.

To vše prostě znamená, že klesá jak svoboda, tak ubývá řádu. A má to i ekonomické důsledky.

Čtenář asi pochopil, že uvedené se samozřejmě netýká jen Česka, ale plus minus  většiny evropských států.

Viděl jsem nedávno tabulku průměrného růstu HDP západoevropských států v posledních desetiletích. (Žel jsem si ji nezaložil a už ji nemohu najít, tak mně to budete muset věřit.) To západo- je samozřejmě důležité, protože tam kde byl komunizmus, byla úplně jiná „dynamika“, takže od jeho pádu to až do nedávna vypadalo dost optimisticky . Respektive za komunizmu jsme věřili, že v kapitalizmu je to skvělé a až padne komunizmus, bude to u  nás také tak. Nevím jak vás, ale mně tehdy skutečně nenapadlo, že i na západ od našich hranic neustále narůstá socializmus, pouze ho je tam méně než  v ČSSR. Také jednotlivé země měly různé výkyvy a některé zažily svůj success story, jako Německo v letech padesátých (kdy tomu sice už říkali sociálně-tržní hospodářství, jenže přerozdělovali méně než 20% HDP, zatímco dnes někde okolo 50%) či Británie za Thatcherové (která bourala socializmus, budovaný labouristy od 40. let, který udělal z Británie „nemocného muže Evropy“). Ovšem když se to zprůměrovalo za mnoho zemí a celá desetiletí, tak tam byl jasný trend. V padesátých letech byl růst 3,6%. Každé další desetiletí to pokleslo o pár desetinek až jedno procento. V prvním desetiletí tohoto století to bylo okolo 1% - no a pak přišla krize.

To hlavně pro čtenáře, kteří si snad myslí, že až donedávna se vše vyvíjelo fajn, teď holt přišla periodická krize, ta zase odezní a vrátíme se k růstu. Vše ve skutečnosti nasvědčuje tomu, že buď budou další praskání bublin, které teď ECB či ČNB pilně nafukují nebo dlouhodobá stagnace japonského typu – to pokud to zejména ECB prozatím „vyřeší“ masovými nákupy toxických dluhopisů. Řeči typu „no přece nemůžeme pořád růst, důležitá je kvalita“ jsou jen metodou kyselých hroznů, jednak nevím jak vy, ale já ten nárůst kvality nějak nevidím, jednak zbytek světa roste a různé poměry se mění a změněné poměry ekonomické mají i politické důsledky, kteří si EU nadšenci ne a ne připustit.

Jedním z podstatných faktorů, který odstartoval současnou ukrajinskou tragédii, byla neschopnost evropských politiků si připustit nepříjemný fakt, že nejenže se každému nemusí líbit čím dále tím pokleslejší „hodnoty“, které se Evropa snaží kde komu vnucovat (nedávno jsem četl, že třeba tlak na legalizaci homosexuality je v nejedné zemi Afriky či Asie vnímán jako západní kulturní imperializmus), ale že třeba pro východní Ukrajince může být připojení k Rusku oproti připojení k EU výhodnější i čistě ekonomicky (podrobně jsem o tom psal zde ). To, že se do Evropy, respektive do evropského sociálního systému, stále hrnou masy nepřizpůsobivých, hlavně muslimských imigrantů, nemusí ještě znamenat, že je Evropa stále tak úžasná ve všem a pro každého.

Také mě napadá, jak Ugandu, po té co přitvrdila v boji proti homosexualitě, přes ohromné haló nakonec dokázali „potrestat“ pouze odepřením jakési málo významné půjčky na zdravotnictví – o tomhle ovšem  asi někdy napíšu samostatný článek, zajímavostí, které se v main streamu nedovíte, okolo toho  vím víc a tenhle článek už je dlouhý dost.

*) teď jsem zkoušel ten starší článek a internetový odkaz na můj tehdejší hlavní zdroj již nefunguje, takže jde o knihu Henry Pirenne, Mohamed a Karel Veliký, ve francouzštině i v pražské městské knihovně, anglický překlad lze v PDF najít na webu