Syrská tragédie a americká ostuda

„Odstraňování zlého diktátora“ způsobilo hromadné vraždění, zdevastovanou zemi a migrantskou katastrofu. Trochu spravedlnosti je snad v ostudě pro USA i EU, jejíž rozsah se teprve ukáže.

Málokde se manifestuje zoufalost západní politiky tak jako v Sýrii: USA prostě rozhodly, že Asad je zlý diktátor a tudíž „musí skončit“.

Znít to může zásadově jen do momentu než si uvědomíte, že třeba Saudská Arábie je dlouholetý americký spojenec, ač lidsko-právní poměry tam jsou mnohem horší než v Sýrii – připomeňme trest smrti za vlastnictví bible či "svádění od islámu", zákaz stavby křesťanských kostelů, kamenování znásilněných žen (dle tamní právní logiky si za to téměř vždy mohou samy)….; volby tam neměli nikdy a slyšeli jste někoho říci "Saudský král musí odstoupit?"- čímž je jasné, že mravní zásadovost asi hlavním důvodem protiasadovského hnutí Obamovy mysli nebude.

Ještě bych chápal, kdyby jim vadilo, že jim nejde dost na ruku, tak si vyberou někoho loajálnějšího, koho dosadí místo něho (Tohle už samozřejmě nezní tak hezky, ale občas se to v politice dělalo a třeba britské impérium tímto způsobem dokázalo docela slušně šířit civilizaci). Jenže o tom, kdo by měl Asada nahradit snad Obama ani nepřemýšlel a jen rozhodl, že „Asad musí odejít.“

Další jakž tak realistickou možností by bylo poslat tam dostatečně silnou americkou armádu, aby to území dobyla a pak tam někoho dosadit (byť s pokračováním „…a nastolit tam demokracii“ jsou neblahé zkušenosti z Iráku i Afghánistánu). Jenže poslat tam dostatečně silnou armádu Obama také nechce.

A tak začaly dodávat zbraně „syrské liberální opozici“ či „Syrské osvobozenecké armádě“. Drobný problém s touto entitou je v tom, že jako reálná síla existuje jen ve fantazii amerických stratégů. Ve skutečnosti Asadovi odpůrci tvoří pestrou směsici různých soldatesek s různou a rychle měněnou loajalitou, mezi kterými aby skutečné liberály a demokraty jeden hledal se svíčkou i za poledne na ostrém blízkovýchodním slunci. Což by pro západní tajné služby snad neměl být problém včas zjistit. Pokud tedy neměly ideologické zadání, jak musí jejich hlášení  vypadat a co nesmí obsahovat. (Ne že bych to chtěl plně srovnávat, ale vzpomněl jsem si, že Hitler ke konci války často vydával rozkazy pro již neexistující divize, protože se jeho okolí bálo ho informovat o skutečném stavu armády) 

Poměrně nedlouho po zahájení dodávek tak část těchto „liberálů“ založila islámský stát, který začal bryskně ve velkém podřezávat křesťanské, alavitské či šíitské krky. Dost možná i krky sunnitů, kteří nesouhlasili s ustanovením IS. Anebo se prostě někomu nelíbili. (No taky bychom mohli vzpomenout programové ničení neislámských kulturních památek, nicméně vedle masových masakrů pořádaných těmito stoupenci „náboženství míru“ mně starost  o opracované šutry přijde jako poněkud nepatřičná . Asi jako bychom řešili, zda nacisti při výstavbě plynových komor náhodou neponičili nějakou místní turistickou zajímavost či nezašlápli chráněného broučka). A jak zde Amíci začali, tak i pokračovali – více než rok „boje proti islámskému státu“ nevykazoval žádné rozumné výsledky. Prakticky všichni „liberální“ bojovníci za značných nákladů vycvičení americkou armádou po vyslání do Sýrie buď – v lepším případě – padli nebo rovnou přešli k některým z islámských fanatiků. Ti co byli šíiti, pravda, nikoli k sunnitskému IS, nýbrž k Al-Nusrá, syrské obdobě Al-Kaidy, což jsou tedy šíiti, ovšem jejich vztah k nemuslimům se od IS nijak neliší.

Myslím, že toto je třeba zdůraznit -  vznik a trvání IS s jeho strašlivým vyvražděním tisíců a zbídačením statisíců je přímým důsledkem politiky Obamy i jeho evropských přidavačů. Zřejmě ne záměrným, jenže v takových případech hloupost neomlouvá. A to, že si následně Merkelová snaží utišit svědomí jejich pozváním do Německa, rozuměj do Evropy, místo aby se skutečně řešila katastrofa v Sýrii, jen způsobí další katastrofy v budoucnu. Pro úplnost tedy dodejme, že na příčinách imigrantské invaze se podílelo i starší podobně chytré rozhodnutí "Kaddáfí musí odejít" a další projevy Západem vyvolaného "arabského jara" . 

Dalším důsledkem je samozřejmě to, že někdejší největší světová mocnost se předvedla jako papírový tygr – rok boje proti útvaru této velikosti a tohoto bohatství a nulový výsledek – jakou vážnost asi mohly USA i celý Západ u islámských fanatiků všech barev získat? A nejen u nich – i Čína a další se jistě pozorně dívají.

To vše samozřejmě dalo Rusům již do začátku ohromnou výhodu. Hůř to tam prostě dělat nemohou. Putin je navíc v politice pragmatik a realista. Kdyby byl horká hlava, nejspíš by na úmysl sesadit jeho spojence Asada okamžitě reagoval a možná se taky nějak blamoval. Jenže on je chladný šachista, který velmi dobře ví, kdy je čas na gambit, kdy obětovat třeba i dvě lehké figury, aby pak v pravý čas vytáhl na nic netušícího soupeře dámu a obě věže. (Jinak by ostatně nemohl svého času zkrotit ruské oligarchy, což se stalo základem jeho úspěchu v Rusku, a nejspíš by pak z tehdejší situace v Rusku skončil jako alkoholik podobně jako jeho předchůdce Jelcin.) S pevnými nervy postupoval i v Sýrii. Asada klidně nechal  dost dlouho prohrávat, s ledovým klidem vyčkával, až se Američani se svou „liberální syrskou opozicí“ dostatečně znemožní a v klidu se připravil na efektivní zásah.

Na větší hodnocení ruského úspěchu je asi ještě brzy, nicméně s prosakujících věcných zpráv (např. něm. zde) je celkem zřejmé, že navzdory informační mlze šířené proamerickými médii (Rusové útočí jen na liberální opozici a podobné „zprávy“) Ruskem podporovaná syrská armáda nepochybně postupuje a IS je zatlačován, což se před tím nedělo. Fanatickým amerikanofilům z toho možná spadne brada, ale pro nezúčastněného pozorovatele z toho prostě může vzniknout dojem, že se časy změnily a Rusko dnes dokáže účinněji vojensky zasahovat než celý Západ. Kterýžto dojem pak mohou vzít v úvahu při navazování budoucích spojenectví. Demonstrativní přesuny amerických obrněnců v neválčících zemích Střední a Východní Evropy na tom těžko co změní.

A to uvažuji pořád jen tu lepší variantu, totiž že u Obamy jde skutečně jen o hloupost. Že to tedy nemá žádnou souvislost s islámskou vírou jeho předků a jeho liberální, rozuměj multikulturní vírou, v rámci které zásady typu „všechny víry jsou si rovny“ či „na víře nezáleží“ fakticky zakrývají nenávist vůči křesťanství (tedy skutečnému křesťanství, liberálové nevěřící v Kristovo vzkříšení typu Halík do toho nepatří) a minimálně shovívavou vstřícnost vůči islámu. Pokud tedy skutečným záměrem západního zásahu v Sýrii bylo zařídit vraždění tamních křesťanů, pak – a pouze tehdy - lze hovořit o fenomenálním úspěchu. Při pohledu na to, kam až to kdysi křesťanské Spojené státy dopracovaly, věru není do zpěvu. Nemusím snad dodávat, že EU na tom není lépe.