Barnevern – pokročilejší stádium socializmu.

O dětech Michalákových a dalších jste asi slyšeli. Často jsou pokládány za omyl či zvůli norských úředníků či omyl norských zákonodárců. Jenže nejde o chybu, nýbrž o logickou vlastnost politického systému.

Kdo neví o čem píšu, nechť čte třeba:

http://zpravy.idnes.cz/v-oslu-protestuji-rodice-proti-praktikam-barnevernu-p02-/zahranicni.aspx?c=A160105_165854_zahranicni_fer

Socializmus je pohanské náboženství, v němž roli boha hraje stát. Stát jako ten, kdo se o vše postará, vše zařídí, vyřídí a všemu rozumí mnohem lépe nežli občan.

Ve starších typech tohoto náboženství šlo hlavně o ekonomiku. Logicky, ekonomika je klíč k moci. Ovšem ne jediný. Jistě není náhodou, že třeba domácí vzdělávání, možné u nás za všech rakouských císařů (někdy se uvádí, že Marie Terezie zavedla povinnou školní docházku, ale to není přesné – zavedla povinné vzdělávání – kdo chtěl a měl na to, mohl si své děti plně vzdělávat na vlastní náklady ve vlastní režii sám, tak jako činili i před tím) i za první republiky, zakázali socialisti černí, zákaz prolongovali ti rudí a i to málo, co bylo po Sametu povoleno, se občas snaží zlikvidovat a hlavně již více nerozšiřovat ti dnešní růžoví.

V socializmu černém a rudém byly ve škole a mládežnických organizacích vymývány mozky, děti byly používány jako rukojmí loajality (Když nebudete chodit na schůze, dobrovolné sobotní směny, nebudete se vyjadřovat v souladu s marxizmem…, tak by vaše dítě taky nemuselo studovat apod.), nicméně zabavování dětí a jejich dávání na převýchovu se dělo jen občas a  většinou šlo o součást trestu. (Aby mě někdo špatně nepochopil, já netvrdím, že i to nebylo hnusné, pouze konstatuji, že přerozdělování dětí ještě nebylo integrální součástí systému.) Zatímco tyto socializmy byly poraženy, jeden zbraní, druhý ekonomicky, ten růžový zatím narůstá (A bohužel narůstat zatím stále bude, pokud se mu nepostaví duchovní a mravní, nikoliv jen politická alternativa.), a tak prostě zasahuje do dalších a dalších oblastí. Postupně ovládl slovník i způsoby vyjadřování (třeba takový Churchill by dnes se svými názory byl nejen válečný štváč – z toho ho vinili i tenkrát – ale nepochybně i islamofob, xenofob, rasista a nacista, o Kiplingovi či našich národních obrozencích ani nemluvě), po té výchovu dětí – způsoby výchovy osvědčené po staletí jsou dnes ve většině států Evropy postaveny mimo zákon a i u nás je nejeden soud schopen výchovný výprask interpretovat jako týrání – no a v Norsku jsou prostě ve státní péči o děti o něco napřed (a také se o tom více píše, už jsem v méně mainstreamových zdrojích četl o případech hodně podobných těch norským i z Británie a Německa).

Odnětí dětí v tomto systému už ani není trestem. Státní úředník tím pověřený rozhodne, že by bylo podle jeho (a neomarxistickým státem stanovených) kritérií vhodnější, aby se o tyto děti staral někdo jiný, a tak provede přesun (podle vzoru odsun). Pokud by snad byly nějaké pochybnosti, přezkoumají to „odborníci“ (mimochodem, už jste si všimli, že v soudobé pohansko-ateistické Evropě plní tzv. odborníci či vědci vlastně roli kněží, velekněží, mravokárců i vykladačů svatých písem?), rozuměj psychologové placení tímtéž státem, vycházející ze stejné neomarxistické ideologie, ech pardon, ze stejné vědecké psychologie. Názor biologických rodičů či dětí samotných není podstatný, ti nemají k tomuto rozhodování dostatečné psychologické a sociologické vzdělání ani státní pověření.

Kořenem je duchovní situace a toto jsou jen (samozřejmě ne jediné strašlivé) následky. Prostě namísto pravého Boha začala Evropa uctívat mj. stát a ten si nárokuje další a další oblasti. Což znamená, že bez změny duchovní situace je vznik a rozvoj ekvivalentu Barnevernu v Česku jen otázkou času. Prostě až se v „kvalitě života“ dostaneme na stejnou úroveň jako již má dnes Norsko, ale i Británie… (Napadá mě, že rozbor kritérií pro posuzování této kvality by stál asi stál za samostatný článek, ne-li knihu, vezmete-li v potaz, že taková maličkost, jako že nevíte dne ani hodiny, kdy vám nějaký úředník sebere děti, tuto veličinu zjevně nijak nesnižuje). Jinak řečeno, bez změny duchovní situace se dříve nebo později začnou podobné státní „ochraně“ těšit i děti v Česku. Ona jistá ministryně s příznačným jménem již na tom nejspíš za podpory norských fondů pilně pracuje. Nepochybně s přesvědčením, že prosazuje dobro. Zvláště když ji tu vysokou úroveň ochrany dětí před vlastními rodiči jistě schválí i řada erudovaných psychologů a jiných odborníků. Aniž by tušili, jak skvělým psychologem je Ďábel.

„Ovoce stromů v zahradě jíst smíme,“ odpověděla žena hadovi. „Ale o ovoci stromu uprostřed zahrady Bůh řekl: ‚Nejezte z něj, ani se ho nedotýkejte, jinak zemřete.‘“

Na to had ženě řekl: „Určitě nezemřete! Bůh ale ví, že jakmile pojíte z toho stromu, otevřou se vám oči a budete jako Bůh: budete znát dobro i zlo.

Když tedy žena viděla, že onen strom je dobrý k jídlu a lákavý na pohled, strom žádoucí k nabytí rozumu, vzala z jeho ovoce a jedla. Dala i svému muži, který byl s ní, a také on jedl.“ (Genesis, 3,2-6)